Noc kostelů 2012
V pátek 1. června 2012 proběhla ve více než 1200 kostelech a modlitebnách Noc kostelů. Letos se této akce, jejímž cílem bylo představit kostely a církev tak trochu jinak, než je obvykle zvykem v našem svatostánku, účastnila i naše farnost. Nabízíme ještě jednou řeč ke třem zastavením v historii našeho kostela, která v Noci kostelů zazněla za kazatelny našeho kostela.
Kostel je zvláštní místo, které pro každého z nás znamená možná něco jiného – svatyně, místo setkávání s bohem, místo myšlenkové svobody, meditační prostor, plocha, na které vidím a jsem viděn, prostranství společenského setkávání, umělecký sál. Kostel je místo velice barevné a pestré a mnohdy i nečekané. Možná nečekaný je etymologický původ slova kostel. V raných dobách po pokřesťanštění byly kostely stavěny nejprve uvnitř hradů, neboť hrady byly středisky správních oblastí o 40–60 vesnicích a farní oblast byla zprvu totožná s oblastí veřejné správy, takže se stejný název používal jak pro mocenské středisko, tak pro sídlo církevní správy. Tím názvem bylo latinské slovo CASTELLUM, což je zdrobnělina latinského CASTRUM , tj. hrad, tábor, hradiště. Poddaní si pro správní středisko podrželi český název hrad, ale pro nový pojem si upravili onen latinský název CASTELLUM na počeštěný kostel. Dodejme, že svému prazákladu hrad, tábor se název kostel nezpronevěřil ani později – kostely byly stavěny pevně, hřbitovy kolem nich byly obehnány zdí a vše vyvolávalo dojem pevnosti.
Nečekaná významová pestrost slova kostel je i v našem jazyce. Kdo by neznal v češtině rčení, ve kterých figuruje slovo kostel: (Víte i vy, co znamená, když se řekne?) ticho jako v kostele chodit někam jako do kostela je tam práce jako na kostele hledí, jako by vypálil devět kostelů je teplo jako v kostele za oltářem A naopak, dokázali byste použít slovo kostel, když byste chtěli říct že není jisté, zda si mládenec děvče definitivně vezme že někoho naučíte, co se sluší a patří
A pro mě je náš kostel mimo jiné i místem řady symbolů, ve kterých každý, kdo se chce dívat a má otevřené oči, může číst. A o třech nečekaných symbolech – vychytralosti, sounáležitosti a obětavosti – bych ve svém příspěvku chtěl něco málo říct.
symbol první – památník vychytralosti Po pravé straně vstupu do kostela (za mříží z tepaného železa) stála původně pamětní deska z r. 1908 s následujícím dvojjazyčným textem: Na levé polovině je německy: „Kaiser Franz Josef I. erban und am 13. September konsekrirt worden. Schönstein im jahre des heits 1908.“ Na pravé polovině česky: „Byl tento chrám páně vystaven a posvěcen. Životice léta Páně 1908.“ Deska je dnes sejmuta, je položena na protilehlé straně a na jejím místě je vztyčena deska se jmény a fotografiemi padlých 1. světové války. Rakousko-Uhersko je státem, který střední Evropě mimoděk zanechal i silnou tradici přebujelé byrokracie. Každý, kdo kdy stavěl dům, si jistě vzpomene na nekonečná kolečka po úřadech v honbě za různými razítky, potvrzeními, vyjádřeními a nevím čím ještě. Určitě si dovedete představit, jak taková úřednická mašinérie dokáže cokoliv zpomalit, nebo dokonce i zastavit. Stejné to bylo i na konci Rakouska-Uherska v době předpokládané stavby kostela. Dnes je již historicky nezjistitelné, kdo přišel na způsob, jak státní a církevní úřady popohnat a přechytračit tím, že zařadit výstavbu kostela do seznamu symbolických darů císaři Františku Josefu I. k příležitosti 60. výročí jeho korunovace. Dar císaři pánu se totiž nehodilo jakkoliv zdržovat, takový měl všude na úřadech zelenou. A dodnes to připomíná i pamětní deska. V řadě archiválií je náš kostel označován názvem JUBILEJNÍ FARNÍ KOSTEL CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA nebo taky JUBILEJNÍ FARNÍ KOSTEL CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA SUB TIT. SV. SALVATORA V ŽIVOTICÍCH. Po vzniku samostatného Československa se jméno Františka Josefa I. už moc nehodilo a pamětní deska s jeho jménem byla ve dvacátých letech sňata, aby uvolnila místo padlým hrdinům 1. světové války. Památka na císaře ale z našeho kostela nezmizela úplně. Je ještě jedna a dosti výrazná. Na západní straně kostela jsou na vnější fasádě tři velká sgrafita. Co symbolizuje svatý Kryštof se můžeme jen domýšlet, postavy svaté Alžběty Durynské a svatého Františka z Assisi jsou ale bezesporu odkazem na císařský pár císař Františka Josefa I. a císařovny Alžběty Bavorské.
symbol druhý – památník sounáležitosti Po pravé straně presbytáře ve stěně je usazen základní kámen kostela s textem: „Štědrostí vysoceurozených pana hraběte Kamila Razumovského a choti paní Marie hraběnky Razumovské, rozené z Weiner-Weltenů, posazen 26. května 1907 základní kámen k tomuto kostelu.“ A tady je třeba připomenout několik faktů. Když se po r. 1903 zástupci obce a věřících obrátili na vrchnost v záležitosti podpory předpokládané výstavby kostela, nebyli vrchností odmítnuti, přes fakt že Razumovští vlastnili zámek a velkostatek pouhopouhých pár let. Ba právě naopak, byli to Razumovští, kteří hnáni i pocitem sounáležitosti s obcí a péčí o obecné blaho, sehráli při výstavbě kostela a jeho raných dějinách zásadní roli. A zdaleka nešlo jen o dary pozemků kostelu, finanční dary na samotnou stavbu, půjčky, vyplacení vyfaření Dolních Životic a Hertic farám v sousedních Litultovicích a Slavkovu, zaplacení projektu, zjednání odborných řemeslníků apod. Razumovští jménem svým a všech nástupců přijaly patronát nad kostelem s veškerými závazky a povinnostmi nad kostelní budovou a farou. Není se tedy čemu divit, že kromě spirituální přítomnosti jsou s námi dodnes v kostele symbolicky přítomni i jinak. Mnozí z vás byli před několika týdny na prohlídce kostelní věže a míjeli jste i umíráčkový zvon zvaný Svatý Kamil. Camillo Konstatnin Hugo Arthur Hippolit Edgar bylo jméno hraběte Razumovského. Někteří z vás četli i texty ve věži, takže víte, že největší z původních tří zvonů, za první světové války zrekvírovaný, se jmenoval Panna Maria. A Marie bylo pro změnu jméno hraběnky Razumovské. Až dnes navštívíte panskou oratoř – to je to vyvýšené a oddělené místo se zvláštním vchodem, které se nachází v patře nad sakristií na západní straně kostela a které sloužilo k modlitbě panstva a nejbližších – všimněte si vitrajovaného trojokna – ve středu je erb Razumovských, po stranách sv. Kamil de Lellis a Panna Maria. Proč zrovna svatý Kamil a Panna Maria netřeba dodávat. A když už budete v oratoři sledovat erb Razumovských, pozorujte, jaký přesah měli Razumovští i do záležitostí obecních a jak ovlivnili i obecní znak. A Razumovští ještě jednou. Náš kostel je výjimečný i kryptou, do které po smrti Kamila Razumovského měli být pohřbíváni jeho potomci. A jeden z nich je v kryptě i pohřben.
symbol třetí – památník obětavosti Asi nemusím dodávat, jaký význam měla stavba kostela pro samotné obyvatele Dolních Životic a jak pro ni žili. Zopakujme si některá fakta, abychom si uvědomili rychlost stavby. Stavební práce na kostele byly zahájeny 4. března 1907. Základní kámen byl slavnostně položen 26. května 1907, tj. o necelé tři měsíce později, a díky četným štědrým podporám a dobrovolné práci místních občanů bylo možno již po 14 měsících od zahájení pověsit ve věži zvony a stavbu tak symbolicky dokončit. Po roce a půl byl 13. září 1908 kostel olomouckým arcibiskupem vysvěcen. Na hladkém průběhu se jistě podepsala finanční zajištěnost stavby, podpora všech úřadů, ale velkou roli bezesporu sehrála oficiální a neoficiální podpora obce Dolní Životice a jejich obyvatel. A to nejen podpora při stavebních pracích, ale i obětavost s jakou financovali stavbu a dovybavení kostela. Velká část inventáře kostela je realizována prostřednictvím darů farníků. Nechci samozřejmě nikoho glorifikovat, protože každý dává podle svých možností a situace a haléřové částky jsou často větší obětí pro méně majetné, než stokorunové pro místní sedláky, ale i tak si myslím, že bychom na tyto dary neměli zapomenout. O to víc, že dnes možná ani jejich potomci neví, jak moudře jejich předci před více než sto lety peníze investovali. V obecné povědomosti zůstává z dárců jedno jméno – Leopold Vlček č.p. 17 – za částku 400,– K nechal zhotovit kříž stojící na jižní straně kostela. Jeho jméno je dodnes čitelné na zadní straně kříže a není tedy žádným velkým tajemstvím. Tady jsou další štědří dárci: obětní kalich – p. Obrusníková č.p. 17 a dvanáct svícnů na oltář – Štěpán Čech č.p. 46 baldachýn – p. Kořená č.p. 65 a Antonín Rádek č.p. 73 velum – Alois Šuster č.p. 25 věčné světlo před svatostánkem – Anna Nováková č.p. 44 Další štědré dárce, částky, které vložili, a alespoň orientační převodní tabulku na dnešní peníze naleznete během prohlídky kostela. Dovolte ještě na úplný závěr jména osob, které darovaly kostelu předměty, které jsem já jako dítě v kostele vnímal nejsilněji, a to je křížová cesta. Anton Čech č.p. 6, Rudolf Mička č.p. 7, František Režnar č.p. 8, Jan Tengler č.p. 9, Harazin Jaktař č.p. 10, Jan Lučný č.p. 11, Pavlíček č.p. 16, Leopold Vlček č.p. 17, Jan Barteska č.p. 18, Moravec, Jan Ochrana č.p. 20, Valentin Čech č.p. 21, Pavelek č.p. 22 a Josef Tengler č.p. 23.
Jiří Mička